ale nic

ve tmě se mi zdá, že mě přijel překvapit. ale nic, ruka položená na polštáři u hlavy. tak jo. zase ráno. 3 ze 4 polštářů jsou už čtvrtou noc na stejném místě na zemi. je kolem půl desáté, tedy jedenácté. odstřižky a záhyby látky všude a všemu na očích (jako by se nikdo nedíval). postávám za oknem a čekám vincenta. hlásím nahlas, že dnes se prostě vrátí. kýchnu? (taky nic.) bez přestání sněží a na nočním stolku vykvetl první narcis z květináče od laury.

nevím, co se dnem, protéká mi mezi prsty. otevřu a zavřu okno, otevřu a zavřu okno, nic se neděje. srdce mi tluče tak, že čelem tluču o rám okna. provokovat je lepší než zkoušet cokoli jiného, takže po obědě mlátím lžící o talíř po minestrone a ivánek mě okřikuje. ale pořád je lepší ten okamžik násilí, než myslet na to, co bude pak (topol). ohromné ticho, ale nejde se opíjet každý den. někdo pode mnou neustále tahá za podlahu (kůřilová). to nejlepší teprve přijde - tak chodím po parketách mezi stěnama, od postele ke stolu k oknu ke křeslu ke knihovně a zase zpátky. bubáci jsou zmrdi v nás (midi lidi).

k večeru zlehka potahuju, na gauči naznak zírám do stropu, poslouchám hudbu. svět začíná být podezřelý,
můžu být statečná ale nemůžu. vždycky se stanou věci, které člověk nemůže mít pod kontrolou (davys). ale kupodivu v tomhle ohledu nejsem choulostivá. rozhodnu se, že mi přestane chybět. za pár hodin se nebe změní z inkoustové na růžovou jako včera a noc předtím a noc předtím. abych poznávala nové lidi, ani nemusím chodit ven, stačí počkat, kdo další se nám nastěhuje do vily. sakramiláčku, přestala jsem s katastrofama, tak přemýšlím o blbostech.

nápovědy:
tim davys - amberville
iva kůřilová - snad že kašleš chuchvalce odrostlých pampelišek
jáchym topol - miluju tě k zbláznění