to káva odděluje noc ode dne, když nejde usnout. a jakpak se dnes máme? tělo bolí ze všech stran, srdce jako by se snažilo osouložit plíce. venku venčící se psi s mlhavým oparem svých pánů, strašně moc slunce a nebe jako by někdo vykartáčoval. byly mraky, kdyz jsem byla malá? vůbec si na ně nepamatuju.
jakmile konečně dostanu pocit, že všechno je tak, jak má být a štěstím se zalykám, někdo mi trhne kobercem pod nohama. jako bych ztratila pevný bod pro ukotvení těla, otřesený v příliš čerstvých základech, kompas se jen bláznivě otáčí. je tu ruka, které se můžu držet?
věci, co nejdou říkat nahlas, šeptáte anebo promlčíte? "niekedy je najkrajšou cestou ako zachovať lásku nedotýkať sa jej."
všichni odjeli anebo pojedou do anglie.
0 komentářů:
Okomentovat