vždycky, když si chci něco zapsat, zjistím, že už žiju někde úplně jinde a něčím úplně jiným. bez bezvýznamných omylů by život byl příliš lehký - kdyby nadále nebyla jeho protivnicí náhoda, kdo by ho pak stimuloval?
všude dobře, jen ne doma. o pár dní dál ille a umakart na flédě, v půl čtvrté ráno v netopýru ne(-tak-ne-)nápadné sevření mého kotníku mezi jeho lýtky. kývnutí bradou a poučné: "víš, že ani tudy cesta nevede, viď?" hned tu další noc promítání na půdě, sixth sense a shining, a co chvíli modře svítící oči na stěně vpravo od nás. úleky a napětí. (a kuny.)
dny jsou pořád stejné. dost šero a nedá se to vyvětrat. jiná noc, jiný/jiná ty. možná je to jen iluze - být přilepená ke stínům a vracet se noc co noc ke druhé ráno do vily z více či méně vzdáleného místa (jedenáct až třicetosm minut pěšky, stopla jsem si to). ale stejně mě to baví. stačí jen přiznat barvu. táhne mě to k tobě.
"když budeš chodit pořád tou samou ulicí, dojdeš vždycky na stejný náměstí, " poradil mi a po chvíli dodal: "a dál?"
"do minulosti nebo budoucnosti? je čím dál těžší najít přítomnost," namítám.
paronomázie: a jste smutní nebo šťastní? (hodinky - holinky.)
nápovědy:
tim davys: amberville
prago union: hdp / v barvách
toť velmi dobrý zápisek! ouplně jsem viděla ty srnky a holinky a hodinky a kotníks lýtkama! vidíš náhodu jako životova protivníka? mně přijde jako dokonalej spoluhráč :)
OdpovědětVymazat