rozbíjím se

trhám se ze řetězu. jsem divoká a drzá a většinou se mi to vyplácí. tedy, alespoň co se týče výřečnosti, hlasitosti a vyjednávání, s uskutečňováním je to horší. "sestřičko, čekej tiše... tenhle okamžik je vzácnej. vzácnější než budoucnost. budoucnosti je nekonečně mnoho. tohle přítomné rozechvění je jen jedno. a ty ho máš..." takjo, ale z každého dobrodružství se přeci časem stane rutina, když se pořád opakuje.

definice volnosti a svobodomyslnosti se překrývají. a tak stejně zase uteču ještě předtím, než se cokoli stane. nechám tě nastoupit do rozjezdu a sama pomalu stoupám do kopce vilovou čtvrtí. je brzy ráno. pod nohama ledové chodníky a nad hlavou chomáče sněhu. 

rozbíjím se. den za dnem, noc za nocí. hledám blízkost a intimitu. potmě a potichu si do tří do rána vytváříme svůj vlastní horor. precious, vlkodlaci a rachotění. venku jako by někdo hrál na skleničky prsty namočenými v červeném víně, vevnitř zhoupnutím v kolenou zkoumám každé hýbající se prkno a tamtam je odvaha, když se mě lehce/měkce dotkne hřbet ruky. ve tmě neztrácíme jen obličeje, ale rovnou celé hlavy. bezchybná práce - to napětí. 

jenže: ničím si nejsem jistá. 

o stupeň upřenější oči.

jenže: bojím se, co když ten prvotní ach-moment vystřídá pořádný a-sakra!-moment, jedno u koho. citové investice a emoční ekonomie. a těžko říct, kdo se vzpamatuje první.