předpodzim

nebe je pokaždé jiné - teď všude stejně modré a nízko. vzduch jak po dešti, ale ulice úplně suché. poléto. chladná rána se posunula z půl šesté na půl devátou. všema deseti hraju na žebra vsedě na balkoně místo na schodové cestou z černých do králova. 

někdy sedím v okně jako deset let zpátky a koukám na ulici jen tak. jak snadné bylo ráno odcházet z cizích bytů a nevracet se, v polovině písničky za sebou zaklapnout dveře, nechávat vzkazy dávající nesmysly na papírcích: šla jsem lovit jídlo, pocahontas. čaukokakauko. keep open fi, so i can see inside your head. seběhnout schody, kráčet prázdými ulicemi s rozcuchanými vlasy, jen chladivý řezavý vzduch kolem. jak mi to někdy chybí - ta neexistence zítřků a nesmrtelnost dnešků. jako bych tenkrát věděla, jak to mám žít šťastně. a tak.

takže kurz sebedrásu absolvován. takový ten pocit, že se něco stane, a kdo ví, jak moc to bude důležité. a pak se to děje. no jasně. nechám tomu volný průběh, jak to dělají odvážní lidé. poslední naděje, že všechno ještě může nabrat jiný směr, když jsi připravená věci měnit. léto ve skleničce: oranžový nápoj s opilým kolečkem pomeranče. větrák po pravé ruce dělá prrr prrr rrrr, jak dítě brnkající si na pusu. a ty ses mě dotkla? v protisměru nic nečíhá. slova jsou vzdálená, prostě zamrzl i vzduch. parkuju. všichni jedou do anglie nebo zpátky na bali. objímám se s bratrem v kuchyni: "nějaké rady?" - "pokračuj. a nepanikař." 

takže poprvé v životě mám pracovnu, čtyři stoly a tři šicí stroje v jedné místnosti, všechny sektory pohromadě. dny se všemi svými možnostmi. všechno jde dělat jen dnes. mohla bych se konečně ocitnout uvnitř toho klidu. a stejně jako bych pořád hledala někoho do hry. nová dobrodružství: bude kapela s oa., běhání s b., divadlo s j., shibari s l., web s m., tetování od bt.? kdo je sakra anouk de poulain? dozvíte se za dva dny v časopise dm. lol.